Rozhovor s Davidem Šimáněm
Ahoj Davide, jelikož si delší část uplynulé sezóny byl zraněný, nedá mi to se nezeptat o jaké zranění šlo a jak se tato nemilá událost seběhla?
V lednu 2013 se mi na tréninku přihodilo zranění pravého kolene, kdy mi při došlapu na pravou nohu po smeči koleno povolilo. Po sérii vyšetření se ukázalo, že mám přetržený přední křížový vaz. V dubnu jsem následně absolvoval plastiku vazu. Dále bylo třeba začít intenzivně rehabilitovat. Poctivý přístup k rehabilitaci se mi vrátil v tom, že jsem mohl letos klukům po roce a půl už konečně pomoct na hřišti.
Podle výsledků lze soudit, že se po zranění cítíš dobře, je tomu tak?
Budu – li upřímný, tak jsem nečekal, že se letos na hřiště vrátím. Koleno se mně ani doktorovi nezdálo být v pořádku. Pak přišel ale náhlý zlom a stihl jsem ještě sedmé utkání proti klukům z Chotyně. Jako psychická pomoc mi pomáhá ortéza, kterou si na nohejbal beru. Nyní se cítím jako před zraněním, za což jsem strašně rád.
Davide nyní už pojďme přejít plynule k celému týmu, takže co říkáš na loňskou sezónu? Jsi spokojený s výsledky a předvedenou hrou svých spoluhráčů?
Hned na úvod letošního ročníku se klukům podařilo porazit pozdějšího vítěze celé skupiny A II. ligy Čakovice. Následně přišla jasná výhra na horké půdě v Karlových Varech, takže vše vypadalo velmi slibně. Pak jsme těsně prohráli derby s Plazama. Od této porážky se naše herní pohoda trochu vytratila a výkony i výsledky byly jako na houpačce. Naopak závěr sezony se nám opět povedl a nakonec se naše obavy z účasti v play-out změnili na těsnou neúčast v play-off. To ukazuje, jak byla letošní česká skupina vyrovnaná. Každý mohl porazit každého. Celý tým pracoval letos o mnoho lépe než v loňském roce. Vyzdvihnout bych chtěl výkony a přístup k nohejbalu našeho nejzkušenějšího hráče Roberta Mauermana, který byl podle mého názoru nejlepším hráčem našeho mužstva v letošním ročníku. Navíc nechyběl na jediném zápase. Za to mu patří blahopřání a velký dík.
A jaké vidíš šance pro příští sezónu? Budete si s týmem dávat nějaké předsezónní cíle?
Vzhledem k tomu, že nás příští rok posílí Patrik Srba ze Žďáru nad Sázavou, naše cíle jsou jasné. Budeme se chtít pokusit vykopat I. ligu v Mnichově Hradišti a posunout tak náš tým do vyšší soutěže. Pokud všem vydrží zdraví, s čímž se v posledních letech potýkáme nejvíce, myslím, že tento cíl je adekvátní.
A co říkáš na kolektiv ve vašem týmu?
Kolektiv jsme v Hradišti měly vždycky výborný. Občas se stane, že někdo zůstane v místních barech déle než by měl a pak nedorazí na zápas, ale tak aspoň zase máme nějaký ten příspěvek do naší pokladny :-).
Ve sportu je známé, že ti nejlepší hráči si vždy něco na tréninku nebo mimo něj tzv. „přidávají“ platí to i o tobě?
Vzhledem k mému zranění, o kterém jsem se zmiňoval, je potřeba, abych na sobě stále pracoval a udržoval celé tělo. Hodně jezdím na kole, chodím běhat a snažím se posilovat.
Někteří hráči mají své rituály třeba před zápasem, máš ho i ty a pokud ano tak jaký?
Žádný takový rituál nemám. Budu muset něco vymyslet :-).
Davide děkuji za rozhovor a ať se daří.
